Tým s názvem Gymnázium Polička je zástupcem Pardubického kraje. Jeho kapitánem je Ondřej Bukáček, který společně s jeho týmem navštěvuje Gymnáziu Polička. Ondřejovi odpovědi mi zase dokázaly, že co soutěžící, to úplně jiný pohled na věc. Zatímco jeden z kapitánů v jednom z předešlých rozhovorů se netěšil na šachové hodiny, Ondřej by je viděl nejraději na každé úrovni. Je alespoň viděť, že soutěžící, jsou rozliční jako jejich bojová strategie. A právě proto jsou piškvorky tak zajímavé.

Dočistové útočí je jedním ze dvou týmů, které zastupují Olomoucký kraj. Celý tým tvoří studenti Uničovského gymnázia. Jeho kapitán Petr Melicherík mi zodpověděl všechny mé otázky a v rámci mých všetečných otázek se nebojácně pustil do šachových hodin ve finále. Takže drazí organizátoři, jestli toto čtete, tak se nad jeho připomínkou zamyslete, a další finále zpestřete třeba hodinami přesýpacími:)

Další z týmů, který se mi představil, je jedním ze zástupců Středočeského kraje. Tým se jmenuje The End of All Hope a kapitán týmu Jirka Kratochvíl stejně jako jeho kolegové jsou studenti GaSOŠE Sedlčany. Název týmu The End of All hope určitě vypovídá o ambicích tohoto týmu. Jak by ne. V pIšQworkách není žádným nováčkem. Zkušenosti a schopnosti sbíral už během minulého ročníku, kterého se úspěšne účastnil. Takže podle slov kapitána: "Hráči. Těšte se!"

Hlavní cenou pIšQworek je adrenalinový den. Abyste měli lepší představu, kde si vítězové užijí svůj den, přinášíme reportáž z místa činu. Pokud jste tedy již v zimě na horách někdy byli, máte je prošlápnuté a projeté na běžkách křížem krážem, projetý skoro každý metr sjezdovky, vyblbnuli jste se v snowparcích, ale přesto chcete zažít ještě něco jiného pak máte s Yellow Pointem nepřebernou řadu možností… Ať jako dobrodruzi, nebo i jako instruktoři. Ale pěkně popořádku…

ш-team neboli Omega Team a jeho kapitán Ondra Suchánek je dalším z týmů, které se probojovaly do celorepublikového kola. Omega team je jedním ze zástupců Královehradeckého kraje a jeho členové studují na Gymnáziu a SOPŠ Nová Paka. Ondra jako kapitán mi poskytl mnoho cenných a zajímavých informací. Sice říká, že piškvorkové zápolení berou jako legraci, ale taktiku už pilně trénují!

Musím se přiznat, že tento tým mi tak trochu zmátl. V našich oficiálních dokumentech je totiž veden pod jménem Gymnázium CV B, ale jinak si říkají Chomutov. Prostě práce pro Sherlocka Holmese:) Ale už jsem si srovnala, pochopila a zanalyzovala , takže nezbývá než tento dvounázvový tým představit. Chomutov alias Gymnázium CV B je jedním z dvou reprezentatnů Ústeckého kraje. Tým navštěvuje Gymnázium Chomutov a s piškovarkami má bohaté zkušenosti.

Další z kapitánů, který mi odpověděl na rozhovor, je Filip Kováčik z týmu Dreamteam. On i jeho spolubojovníci jsou studenty Gymnázia Čakovice a jeden ze dvou týmů, které reprezentují Prahu.

Turnaje už se pomalu chýlí ke konci a nás čeká už jen páteční finále v Brně. Rozhodla jsem se tedy, že se zeptám všech postupujících kapitánů na jejich dojmy a připomínky. Takže vzhůru do vyzpovídávání kapitánů. Mojí dnešní první obětí byl kapitán ČVSP (Česko-Vietnamské Sdružení Piškvorkářů) Martin Veselý z Gymnázia Cheb, jehož tým je zástupcem Karlovarského kraje.

Kostky jsou vrženy. Existuje snad lepší způsob, jak se dají uzavřít krajské turnaje, než touto symbolickou frází? Školní turnaje jsou za námi, stejně tak jako ty oblastní a od pátku dokonce i krajské. A celý tým SCG a vlastně i celá Česká republika se těší na výsledky celorepublikového finále. Pojďme ale vzpomenout na předposlední herní etapu – turnaje v krajích.

Pro poslední díl jsem si schoval pár slov o týmové hře. Během let jsme v naší federaci experimentovali s podobou řady turnajů – vyzkoušeli jsme jak soutěže jednotlivců, tak i soutěž týmů a čtyřhru v piškvorkách. Týmové turnaje jsou výbornou příležitostí pro hráče, kteří jsou při individuálních soutěžích nervózní a tolik si nevěří. Jedna prohra je dokáže rozhodit a psychicky odpadnou. Pokud však hrají v týmu, dokáží podat takové výkony až přechází zrak a já jen marně přemýšlím, kde se to v nich bere. Důvodem může být menší míra zodpovědnosti a tzv. pocit: „Však oni to ještě uhrají.“

Krajské turnaje jsou sice v plném proudu, ale uprostřed lítých bojů vánoční atmosféra začíná dopadat na i na pIšQworky. Kolečka se schovávají do lineckého těsta a křížky si broukají koledy. A náš Ježíšek se rozhodl, že bude obdarovávat všechny hodné školy ještě před Vánocemi.

V našem rozhovorém seriálu pokračujeme dále. Tentokrát jsem se o nadšení pro piškvorky a dalších věcech bavili s jedním z nejpovolanějších v České republice, Alešem Rybkou, předsedou České federace piškvorek a renju. A právě tento zajímavý rozhovor mi potvrdil mojí dřívější domněnku, že piškvorky nejsou vůbec nudnou hrou pro nezajímavé lidi, ale přesně naopak. Piškvorkoví nadšenci jsou velmi zajímaví lidé a důkazem může být právě následující článek. A krom toho, nezajímalo by Vás, jak se hrají piškvorky na mezinárodní úrovni, přímo na jižním pólu planety?

V minulých dílech jsem se pokusil rozebrat několik her a ukázat styl útoku, obrany, tvoření pozic a také hraní čtyřek. Záměrně jsem v předchozích dílech nezmiňoval „jisté výhry“ (surewiny, dále jen SW). Začátky typu SW jsou teoreticky jasnou výhrou pro začínajícího. Odpovídá tomu jak teoretická práce holandského vědce Victora Allise, tak i japonský rozbor v knize „Five in a row“, kterou sepsal vynikající japonský hráč Sakata.

Mistrovství v piškvorkách se letos může pyšnit záštitami od osmi krajských hejtmanů - to je více než polovina z celé republiky. Cesta k vlaječkám krajů na pořadatelském stole ale vede skrz mohutnou a nelítstnou krajskou byrokracii.

Jak podle vás vypadá typický pIšQworkář? Má na čele namalovanou čtverečkovou síť? Za uchem originální pIšQworkový centropen? Mumlá si něco o křížcích a kolečkách? Tak schválně, uhodli jste?

Kde začíná bitva mezi kolečky a křížky? No přece ve školních lavicích. A protože oblastní kola jsou v plném proudu, tak se můžeme ohlídnout za koly školními. Většina z Vás jimi jistě prošla, tak není potřeba je nějak více představovat. Ve většině případů se na školních kolech vybírali z piškvorkových nadšenců ti nejlepší, co budou školu reprezentovat v oblastních a krajských turnajích a někteří se dostanou až finále. Reportů ze školních her nám došly spousty. Některé popisovaly dění během soutěže, jiné se zaměřily na fotografickou stránku věci a některé povzbuzovaly vítězné týmy k dalším výhrám. Vybrat ty nejlepší bylo těžké a vzhledem k tomu, že si většina z vás čtenářů školními koly také prošla, rozhodla jsem se zaměřit na kvantitativní stránku školních kol před tou kvalitativní.

7. díl představí hru, kterou jsem odehrál 12. 10. 2009 s Adamem Horváthem na kurniku. Adam je velice zkušený hráč, patří mezi českou piškvorkovou špičku (mj. je také reprezentantem ČR v karate). Do 26. tahu je ukázkou poziční hry a snahou o získání převahy, zdánlivě nelogické tahy by měly svůj význam až po řadě jiných, budoucích. Od 27. tahu získal převahu bílý a v naší hře se mj. objevily celkem tři chyby – dvě černé, jedna bílá. I když bílý nakonec vyhrál, zůstali jsme sedět u hry a zkoušeli analyzovat další možnosti a asi po půlhodině prokázali, že tato hra je výhrou pro černého. Ovšem nalézt jasnou výhru by bylo velice těžké a při časovém omezení, se kterým hrajeme, téměř nemožné.

Náš seriál pokračuje dalším organizátorem. Tentokrát je to Lukáš Pejchal z Masarykovy University. Pokud jste se zúčastnili minulého ročníku, je možné, že jste na něj narazili. A jaký Lukáš je? Umí hrát piškvorky, když takovou soutěž organizuje? necukají mu nervozitou ruce, když má tak rád soutěžení a najednou se může účastnit jen jako organizátor?

V šestém díle bych se rád vrátil k analýze hry, se kterou se můžete setkat i tištěné formě "Průvodce světem piškvorek". Domnívám se, že je to hra, ve které si můžete zopakovat používání čtyřek, způsob poziční hry. Lze v ní nalézt i řadu překvapivých obran, útoků a je pěknou ukázkou, proč je zajímavé nepoužívat šest v řadě jako výhru. Odehráno v roce 2007 na serveru www.playok.com. Pravidlo „piškvorky pro“, varianta „pouze pět“. Časový limit 30 minut na hráče. Za černé hrál Wladek Byrtus, za bílé Aleš Rybka.

Stará láska prý nerezaví. Nejinak je tomu i v případě piškvorek. Důkazem toho je účast veterána z loňského krajského kola Jana Stibora. Letos povýšil na kapitána a rozhodl se s námi podělit o své zážitky z pIšQworek.