7. díl rad od Mistra Pišqworkáře

1. Poziční hra

Hrát „pro“ zahájení za bílé je docela těžké. Základem je dobrá obrana, nesmíte nechat svému soupeři ani trochu volného prostoru, proto 4-h10. Tímto tahem jsem se snažil zabránit rychlému propojení černých kamenů. Dokud soupeř vytváří hrozby, existuje šance na obranu, jakmile začne hrát trojky, tak už je většinou pozdě. 5-j8 je logickou odpovědí, ani černý si nesmí dovolit pustit bílému otěže. 6-i8 opět těsně brání černého. Přemýšlel jsem i nad 5-k8, ale nedokázal jsem najít žádnou lepší výhodu pro tento tah v dalším průběhu hry, naopak bych stále zůstával pozadu. Už při 6-i8 jsem počítal se 7-i7 a 8-k9. Můj osmý tah byl odvážný, ale chtěl jsem donutit soupeře zaměřit se i trochu na obranu (bránit na linii 6 by znamenalo další poziční tahy černého, 8-g9 pak kontra tah 9j-9 a převážení na levé straně).

Černý si roztáhl trojku, počítal s mojí obranou 10-j6 (opačný tah vypadá na první pohled pro bílého lépe, ale Adam je zkušeným hráčem, zárodek mého útoku by utlumil hned v počátku a zůstal by mu otevřený prostor v dolní části desky).

11-g7 je ukázkou pozičního tahu, který vytváří několik možností k útoku. Přímá obrana těchto tahů (např. g8, h7) by umožnily další vytvoření pozičních tahů, které bych jistě neubránil. Proto i s vědomím toho, že vytvořím černému kameny navíc, rozhodl jsem se hrát aktivní obranu. Vytvořil jsem dvě trojičky a následně protáhnul čtyřku na 16-g6. Tím jsem ubránil obě dvě hrozby. Domnívám se, že protažení čtyřky takto brzo bylo indikované, v opačném případě by Adam toto místo rychle obsadil (umožní další rozvoj útoku). Moje čtyřka v danou chvíli nepřinesla černému žádné výrazné zlepšení pozice.

Nyní byla hrozba černého na levé straně dočasně ubráněna a bílý se musel zaměřit na pravou stranu. Obrana dvojičky by mě nic nedala, byl by to ztracený tah, více jsem se bál pozičního tahu např. g11. Tím by mě černý dostal pod velký tlak. Já se rozhodnul pro vytvoření pozic pro bílého a současné blokování místa předpokládaného pozičního útoku. 18-h11 nabídnul propojení bílých kamenů i s dolní částí.

Černý kontroval svým pozičním tahem 19-k8. Blokoval bílého a vytvořil si pozice pro útok. Bílý zahrál 20-L8. Bránil černého budoucí útok, protažení černého trojiček a pokračování útoku by bylo zabráněno tahem na m7.

21-h6 byl téměř podobný tah jako 20-L8, jen ho zahrál černý. Nepřímo bránil bílého a současně vytvořil nebezpečné situace. Nyní se stala situace velice vážnou, každý slabší tah by byl smrtelný, hrálo se na hraně, na pokraji možností. Bílý bránil trojkou, nejlepší, co mohl udělat. Zablokoval částečně černého, nepřinesl mu žádná extra-tah navíc a ještě udržel tempo. 24-f7 opět poziční tah, bránil černého prostor a hrozil útokem. Nyní Adam zahrál 25-e5. Po podrobné analýze se ukázal jako dobrý tah, nicméně během hry jsem ho považoval za chybu. Nechal mě dostatek prostoru pro útok. Chápal jsem smysl tohoto tahu – vytvoření další pozic, bílý tam toho tolik neměl, obrana mohla být na g5 apod. Já se však chopil své šance a zahrál trojku 26-h5. K mému překvapení se černý rozhodl pro obranu nahoře vlevo a mě nechal tempo hry a vytváření útoku.

2. Útok

Toto byl první chyba černého. Jak se nakonec ukázalo, obrana dole vpravo je nakonec výhra černého. 27. tahem jsem udělal chybu já. V tuto chvíli jsem měl na výběr ze dvou druhů útoku – 1. tahání trojek a čtyřek, 2. hrozby VCT a VCF. Zvolil jsem první variantu, což nebylo správné. Začal jsem hrát čtyřku, vytvořil dvě trojky najednou, černý kontrola obranou pomocí své čtyřky a trojky, tempo jsem udržel já a bránil trojkou 34-i6. Čas hry se pomalu krátil a zde Adam udělal svojí druhou chybu (díky zbrklému tahu). Bránil moji trojku a zapomněl protáhnout čtyřku na m7. Tento bod jsem téměř vzápětí obsadil a získal výhru.

(správná varianta mého útoku by byla 28-j5).

Závěry z této hry:

1. Poziční hra vyžaduje zkušenosti, intuici a hlavně dostatek času k promyšlení dalších možných tahů.

2. Hrát zbrkle se nevyplácí.

3. Analýza

Nyní se vraťme k 27. tahu na i4. Bílý by cítil svoji šanci a zahrál by útočně, hrozbou VCF 28-g10. Nyní má černý na výběr z pěti možností. e8 a d9 jsou zbytečné, černý by nic nezískal a bílý by mohl pokračovat. Po i12 (přímá obrana) by bílý kontroval pomocí trojky na h13 a opět by udržel tempo. Takže tento tah taky by nebyl správný. Pokud by černý hrál 29-f9, potom bílý by uzavřel prostor 30-d9 a pokračoval by útokem na f10, h12, g11, i10 a VCF (více možností v závislosti na obraně). Díky tomuto rozboru nám zbyla pouze jedna možnost – 29-d7. Nádherný tah, trochu vzdálený, nicméně by bránil bílého a současně by hrozil pomocí svého VCF (= nori tah). Bílý by v tuto chvíli musel použít svůj nori tah, musel by znovu získat tempo hry, jinak by prohrál. Proto by zahrál 30-g5, výhrou pomocí VCF by hrozil na e10.

Po této části jsem s Adamem hru vrátili a jako první zahráli 29-g5 a až poté 31-d7. Takto zahrané tahy vyhrávají. Bílý nemá šanci na získání tempa, musí bránit a černý lehce vyhraje.

Závěr: Analýzy po odehrání hry jsou velice užitečné, protože hráči jsou hrou pohlceni a dokáží rychle řešit vzniklé situace. Domnívám se, že najít správné pořadí tahů po 26. tahu by bylo velice těžké a vyžadovalo by dostatek času, jistě 30-40 minut. Nicméně tato analýza je ukázkou nádherného využité kontra VCF, tzv. nori.

O autorovi
Autor působí jako předseda České federace piškvorek a renju a v roce 2009 se stal mistrem republiky v piškvorkách. Povoláním je vojenský lékař a byl před lety jedním ze zakladatelů České federace piškvorek a renju. V zimě tohoto roku odcestuje na roční expedici na Antarktidu.
Osobně měli pIšQworkáři možnost Aleše vidět jako komentátora her na finále soutěže pIšQworky 2008. Letos bude svůj um a rady zprostředkovávat všem, nejen účastníkům finále a každý týden se můžeme těšit na pokračování seriálu Předseda/Mistr republiky v piškvorkách radí.