Kdo nezná pravidla, nemůže je obejít

04.11.2024 | Radek Hegenbart | Organizace

Piškvorky jsou fakt jednoduchá hra. Křížek, kolečko, křížek, … máš 5 v řadě? Cool, jsi vítěz. Co ale, když někdo zakreslí jenom 49 % symbolu? Co když nedorazí člen týmu? Co když ti došel čas, ale ty víš, že bys jinak určitě vyhrál? Přinášíme výcuc z pravidel.

Na turnajích je vcelku běžnou záležitostí, že se některý tým pohádá s organizátorem o pravidlech. Pojďme si teda vysvětlit, o kterých pravidlech z těch 15 stránek právnického žargonu (které máš určitě přečtené) se nejraději hádají.

Slovníček

Tah – zakreslení alespoň 50 % jednoho symbolu (X nebo O)

Duel – zahrání jedné strany herního archu, jedna hra v aréně 15×15

Partie – hráč vs. hráč, 2 duely, souboj 2 protihráčů v zápasu

Zápas – tým vs. tým, 3 nebo 5 partií, hráči jednoho týmu hrají proti druhému

Turnaj – samotná akce, na které spolu týmy / hráči hrají

Skupiny – část turnaje, kde jsou týmy rozřazeny do skupin, kde hraje každý proti každému

Pavouk / Play-off – část turnaje, kde se týmy vzájemně vyřazují, dokud nezbyde jen vítěz

Body – ohodnocení za každý zápas (2 body za výhru, 1 bod za remízu a 0 bodů za prohru)

Skóre – ohodnocení za každý duel (2 skóre za výhru, 1 skóre za remízu a 0 skóre za prohru)

SWAP / SWAP 2 – způsob rozehrání turnaje (blíže vysvětleno v tomto článku)

Členové týmu

Středoškolský tým se skládá z pěti členů, z nichž jeden je kapitán, a až dvou náhradníků.

Když dorazí alespoň tři členové, tým stále může hrát. Jen při každém zápase kontumačně prohrají 2 z 5 partií. Bohužel opravdu není možné, aby jeden hráč hrál více partií najednou, i když na to má mozkovou kapacitu.

Základoškolský tým má jen tři členy, z nichž jeden je kapitán, a případně jednoho náhradníka.

Podobně jako u SŠ týmů, i ZŠ tým může hrát, pokud dorazí alespoň dva členové. Tím ale při každém zápase prohrají (minimálně) 1 ze 3 partií.

Náhradníci na turnaje nechodí (ani nejezdí, neskáčou, nedokulhávají atp.). Přijdou jen v případě, že se některý ze členů nezvládne dostavit. Nemůžou nikoho vystřídat v průběhu turnaje. Po uzavření přihlašování se složení týmu nesmí měnit.

Průběh turnaje

Po příchodu na turnaj a drobných formalitách budou všechny týmy rozřazeny do skupin. Ve skupině je běžně 3 – 6 týmů. Cílem této části je, aby si ve skupině zahrály všechny týmy proti všem. Nejlepší týmy z každé skupiny pak postoupí do pavouka (pro arachnofoby play-off). 

A právě o tomhle se naši soutěžící nejraději hádají. Pokud nejde rozhodnout o postupu ze skupiny na základě bodů, kouká se na následující aspekty (v pořadí od nejdůležitějšího):

  • odehraný vzájemný zápas (pouze v případě dvou týmů)
  • součet skóre ze všech zápasů
  • jeden duel jednotlivců vybraných kapitány týmů
  • los (provedený pořadatelem)

V pavoukovi se týmy rozlosují podle daného klíče do dvojic. Spolu se pak utkají vítězové z těchto dvojic a poražení z turnaje vypadávají. Takto se pokračuje, dokud nezůstane naživu poslední a tedy vítězný tým

I tady se soutěžící rádi hádají. Při remíze v play-off se postupuje takhle:

  • vzájemný rozhodující duel (10 minut, možnost SWAP 2 a hodin, hráči vybíráni kapitány)
  • druhý rozhodující duel (10 minut, možnost SWAP 2 a hodin, hráči vybíráni kapitány)
  • los (provedený pořadatelem)

Každý duel může pro hráče skončit třemi způsoby. Hráč vyhraje, když se mu podaří zakreslit 5 a více symbolů v řadě, sloupci nebo diagonále (šikmo). Prohraje, pokud soupeř vyhraje. Nakonec může nastat remíza za dvou podmínek. Buď dojde čas, nebo se hrací plocha zaplní tak, že již výhra není možná. Důležité jsou ještě dvě výjimky (všechny pravidla je mají):

  • Ke všem těmto výsledkům se dá dojít i dohodou, tedy explicitní a jasnou shodou obou hráčů. Partii je možné vzdát, nebo se dohodnout na remíze.
  • Pokud dojde čas a jeden z hráčů jasně dokáže, že v následujících pár tazích vynutí výhru, může mu být výhra pořadatelem udělena.

Oblastní vs. Krajské turnaje (OT vs. KT)

Z trochu jiného soudku se můžeme mrknout na to, jak se od sebe liší jednotlivé úrovně, kdyby se náhodou váš tým dostal třeba na kraj.

Na oblastním turnaji mají na každý duel obě strany dohromady 15 minut. Oba hráči by měli hrát úměrně rychle a zbytečně neprodlužovat. Na to může protihráč upozornit pořadatele, který může situaci dál eskalovat (například hráče vyloučit z turnaje). Vždy se rozehrává metodou SWAP. Z drtivé většiny oblastních turnajů postoupí více než jeden tým, klidně i sedm (takže i váš tým bude mít šanci). Záleží na počtu týmů v kraji a na samotném turnaji.

Krajský turnaj se liší jen v drobnostech. Na duely mají obě strany dohromady 20 minut. Rozehrává se metodou SWAP 2. V kategorii většinou z každého kraje postupuje jeden tým, výjimkou typicky bývají Moravskoslezský, Jihomoravský a pár dalších s hodně přihlášenými týmy. Na z většiny krajů postupují alespoň dva týmy, výjimkou je zpravidla celé Slovensko, Karlovarský a Liberecký kraj a další, kde se hlásí týmů málo.

Grandfinále (GRF)

Grandfinále je strukturou značně náročnější. Ale ze základek se tam dostane celkem jen 32 týmů a ze středních 24 týmů. Takže neboj, s jeho pravidly se pravděpodobně nemusíš trápit. GRF probíhá ve dvou dnech, první den hrají týmy ze základek a druhý pak týmy ze středních.

První velkou změnou jsou šachové hodiny, které měří celkový čas na všechny tahy obou hráčů. Každý hráč má na své tahy v duelu dohromady 8 minut. Hodiny se spouští s rozehráním a po každém tahu je hráči přepínají. Abychom předešli “vtipným” situacím, přepínají hodiny tou rukou, kterou hrají. Hráč, kterému vyprší čas, prohrává v momentě, kdy na to soupeř upozorní. Nikdo jiný (včetně organizátorů) na tuto skutečnost upozornit nesmí. Pokud dojde čas oběma, nastává remíza.

Na Grandfinále se nehrají skupiny ani pavouk, ale od šachistů jsme si vypůjčili švýcarský systém. Šlape jako hodinky. Přes pár logických principů proti sobě v průběhu turnaje staví stejně dobré týmy. Hraje se 8 kol, takže každý tým si zahraje 8 zápasů.

To nejdůležitější nakonec

Ke zklamání všech soutěžících, kteří se s organizátory turnajů rádi hádají, je tady jedno pravidlo, které vládne všem. Pořadatel má rozhodující slovo v záležitostech pramenících ze sporných herních situací, výkladu pravidel a dalších případných nesrovnalostí. To jednoduše znamená, že organizátor má vždy poslední slovo. Ale po přečtení tohohle článku aspoň můžeš z hádky odcházet s pocitem, že ty máš stejně pravdu.