Report z turnaje - Hustopeče (ZŠ Komenského)

Od půl deváté se začali shromažďovat stateční válečníci a válečnice v boji na život a křížek. Pár komplikací ze strany špatné registrace prtáhl začátek o pár minut, ale i takové malé zdržení začalo v srdcích gladiátorů centropenek červených a modrých vyvolávat stav úzkosti. Cvak. Prst zmáčkl tlačítko myši a kurzor odstartoval časomíru. Škrabání hrotů o papír, vrzání židliček a vánek z okna narušovali hrobové ticho turnaje.

Poetický začátek turnaje kazilo třicetistupňové vedro k padnutí. Po základní skupině, kde týmy rozehřály závyty nastal pavouk, do kterého postoupili všechny týmy jediných zúčastněných gymnázií (T. G. Masaryka Hustopeče, Mikulov). Nezkušení hráči nešetřili časem, a proto zápas trval často méně než polovinu limitu. 

Finále však končilo v rodinném stylu mezi týmy Mikulovského ústavu Kam se hrabem a Vim já. Kam se hrabem v čele s hráčem z "velkých piškvorek" však suveréně kanársky rozprášili své spolužáky 24:0. Třetí místo patřilo nápodbně Mikulovským a to týmu Ty nikdy, jenž si to rozdali s týmem gymnázia T. G. M. Ty Chitřejšý, se kterým se v turnaji setkali už dvakrát (pokaždé s podobným výsledkem). 

Turnaj skončil, ceny byly předány a jediné co zbývalo bylo odejít na oběd do místní školní jídelny, dát si pěkného španělského ptáčka a vyrazit k domovu do pravého poledne pražícího slunce. Poslední tečkou za tím naším případem, opakuji, poslední tečkou za tím naším případem byla skupina domunujících přespolních (ostatní školy byly místní), jak ve školní jídelně podomluvě hodují na chutném dortě z místní cukrárny.

Jakub Fridrich

Galerie