Gomoku? Renju? Piškvorky?

Gomoku

Gomoku je japonský název pro hru piškvorky. Je známá také pod označením Go-Moku, Gobang nebo Go. Jedná se o strategickou deskovou hru, která se tradičně hraje s černými a bílými kameny na hracím poli 19×19. Gomoku lze samozřejmě, stejně jako klasické piškvorky, hrát na čtverečkovaném papíře a s tužkou. Hru začíná svým tahem hráč s černými kameny. Vítězem se stává hráč, kterému se podaří umístit 5 svých kamenů do svislé, vodorovné nebo diagonální řady. Vzhledem k systému hry má značnou výhodu začínající hráč.

Zvýhodnění začínajícího hráče vedlo k nejrůznějším úpravám pravidel Gomoku. To nakonec přineslo světu úplně novou hru, založenou na piškvorkách, s názvem Renju.

Renju

Renju je upravená strategická desková hra pro dva hráče. Vychází ze základů hry Gomoku (piškvorky) a snaží se minimalizovat zvýhodnění začínajícího hráče. Renju se hraje na poli 24×24 políček, což je 25×25 průsečíků. Kameny se neumisťují do políček, ale na volné průsečíky. Stejně jako v Gomoku, i v Renju vítězí hráč, který umístí 5 svých kamenů do svislé, vodorovné nebo diagonální řady.

A v čem spočívají ona omezení pro začínajícího hráče?

Začínající hráč (černý) nesmí vytvořit dvojitou trojku, dvojitou čtyřku a přesah (tj. šest nebo více kamenů v řadě). Pokud některý z těchto útvarů vytvoří (ať už omylem, nebo je k tomu přinucen při obraně), prohrává. Navíc platí ještě několik omezení pro zahájení. Bílý není nijak omezen, může vytvářet dvojité trojky, dvojité čtyřky i přesahy, přičemž přesah se mu počítá jako piškvorka.

Piškvorky

Klasické piškvorky, známé také jako Tic-tac-toe nebo „nuly a křížky“, jsou herní zábavou pro dva hráče. Obvykle se hrají zapisováním znaků O a X na hrací pole. Původní piškvorky se hrají na hracím poli s mřížkou 3×3. Vítězí ten, komu se podaří umístit tři symboly ve svislé, respektive vodorovné řadě.

Hráči piškvorek velice brzy objeví nejlepší způsob hraní a proto naprostá většina her skončí remízou, kdy ani jeden z hráčů neumístí tři symboly do řady. Hra Tic-tic-toe je velice oblíbená mezi malými dětmi. Starší hráče hra po krátké chvíli omrzí, neboť pole 3×3 nenabízí příliš mnoho variant tahů a možností strategie.

Zajímavé je, že klasické piškvorky nabízejí pouze 138 možných kombinací hry. (V případě, že bude začínat X a vynecháme symetricky totožné kombinace). Z těchto 138 her vyhraje začínající „X“ 91krát, „O“ zvítězí ve 44 hrách a 3 kombinace končí remízou.

OXO – první piškvorky

Počítačového zpracování se piškvorky dočkaly již v roce 1952, kdy je naprogramoval Alexander S. Douglas. Pod názvem „OXO“ se tak piškvorky staly vůbec první grafickou hrou spuštěnou na počítačích. Nezískaly si ovšem valnou popularitu, neboť počítač EDSAC, pro který byly piškvorky napsané, byl unikátním strojem na Univerzitě v Cambridge a nikde jinde se „OXO“ hrát nedala.

OXO se hrála na digitálním displeji, který zobrazoval mřížku 3×3 ve velmi minimálním zobrazení. Hra OXO byla vůbec první videohrou, která byla kdy vytvořena na počítači. O několik let předběhla i legendární „Tennis for two“, hru známou též jako „Pong“ z roku 1958.

Která varianta se Vám líbí nejvíc? A co pIšQworky? ;)

Zdroje:

www.tictactoe.cz

www.wikipedia.cz