Richard Malovič: Ničeho se nebojte a jděte do toho

Jméno: Richard „RichieRich“ Malovič
Věk: 24
Škola: Ekonomicko-správní fakulta MU, Právnická fakulta MU

Nejoblíbenější/ nejblbější
Činnost: odpolední spánek / čekání v dešti a zimě
Kniha: teď čtu Sníh (Orhan Pamuk) / Dějiny českého a československého práva do roku 1945
Písnička: Working on a dream (Bruce Springsteen) / Preťal som si žily (No Name)
Film: Lepší už to nebude / Kameňák
Vtip: http://www.youtube.com/watch?v=7i0JEOeSEP0 / Šel šel pribiňáček a zkysl :-) Ten je vlastně taky dobrej :-). Jinak se mi hrozně vždycky líbily vtipy České sody.


V náplni tvé práce je hlavně organizace. Myslíš, že jsi rozeným organizátorem, posedlým organizování práce jiných?
Vrozené to asi nebude. Člověka ovlivní maličkosti, lidi, které potká, film, který jako malý shlédne, knížka, škola, a v neposlední řadě rodiče. Myslím, že moje hlavní deviza je, že se nebojím zodpovědnosti, což se u člověka podle mě vybuduje tím, když si párkrát „vyžere“ svoje vlastní chyby. Taková zkušenost se ale nepoštěstí každému.

pIšQworky je velmi neobvyklý název. Má záměna písmen nějaký význam?
Chceme zdůraznit, že hra podporuje důvtip a logické myšlení, proto I a Q. Snažíme se také předávat zkušenosti s organizováním a pracovat dále se soutěžícími a studenty, proto work.

Jsi hlavním koordinátorem SCG a tudíž i hlavním koordinátorem soutěže pIšQworky. Jak vlastně tato myšlenka vznikla?
Myšlenka alternativního soutěžení a hlavně odlišného pojetí organizace vznikla na gymnáziu, kdy jsme s kamarádem Jožkou Šamánkem uspořádali brněnské středoškolské hry v naší oblíbené počítačové hře. Doufám, že nesklouzneme k modelu klasických olympiád, které organizují učitelé, v té chvíli by vše ztratilo smysl. Jediné co od učitelů chceme, je důvěra ve své žáky a možná nějaká mírná berlička pro začátek. Když se něco nepovede, svět se přece nezhroutí. Nikdo u nás soutěžící ani organizátory nenutí, vše je na „tržní bázi“. I proto jsme vlastně změnili disciplínu z počítačové hry na piškvorky, tak, aby zaujala co nejširší a nejpestřejší pole lidí.

Všimla jsem si, že všichni organizátoři mají různé nicky. Proč?
Klasicky vznikají přezdívky tak, že vám ji dá někdo jiný. Občas se ale stane, že spolužáci dají někomu přezdívku, která mu úplně nevyhovuje, třeba i zesměšňuje. Výhoda online světa, tedy i našeho systému, ve kterém soutěž organizujeme, je, že si každý navolí svou přezdívku sám. Protože ho většinou ostatní předtím neznali, začnou mu říkat tak, jak jen on právě chce. To mi přijde hrozně fajn.

Došlo někdy k momentu, kdy sis myslel, že s pIšQworkama a SCG praštíš?
Rozhodně ne. Ale docela mě dokáže namíchnout, když se někdo ukáže jako extrémně nespolehlivý a nebo nedodrží slovo, které dal. Naštěstí to není moc často :-)

Máš nějaké plány do budoucna?
V rámci SCG – chtěl bych, abychom přidali ještě 2-3 soutěže ročně, jednou velkou a dvě menší. Mým druhým přáním je, aby se nám co nejlépe dařilo začleňovat další a další, co nejmladší lidi do projektu.

Existuje nějaký velký sen, který si chceš jednou splnit?
Mít velkou, šťastnou a zdravou rodinu.

A teď otázka, která zajímá každého středoškoláka. Kolik jsi za svoji středoškolskou kariéru dostal napomenutí a jaký je tvůj názor na školní rajskou?
Pokud si dobře pamatuji, myslím, že psané napomenutí ani jednou. Jestli učitelé nějak promlouvali do duše mým rodičům na třídních schůzkách, tak se jim podařilo mě zpracovat nevědomky :-). Co se týká rajské, tu jsem si vážně zprotivil na základce, dodnes je mi docela šoufl, když si na to vzpomenu a vlastně jsem ji kvůli tomu přestal jíst i doma :-). Až teď se z toho pomalu dostávám, ale v jídelně bych si ji nedal.

Co ti dalo v souvislosti s organizací soutěže zatím nejvíc zabrat a co tě naopak nejvíc potěšilo?
Jsem hrozně rád, že se nám na letošek podařilo zajistit více cen a dárků pro projekt. Není lehké odměnit skoro 100 turnajů. Nejvíc mě potěší, když si všimnu na internetu třeba komentáře nebo zápisku v blogu, ve kterém se píše, že se soutěž líbila. Obecně – spokojenost a radost soutěžících.
Nejvíc zabrat? Vždycky je docela fuška napravovat nějaké neočekávané chyby, vzniklé třeba nedorozuměním nebo nezodpovědností kohokoliv. Stane se, že člověk musí pykat za něco, co není jeho chyba. Ale to už k životu asi občas patří :-). Soutěž mi ale hlavně dělá radost.

Doporučil bys něco soutěžícím, kteří by se chtěli vydat tvojí cestou a začít také organizovat nějaké soutěže?
Ničeho se nebojte a jděte do toho. Nenechejte se odradit nezdary, kdyby to bylo tak jednoduché, dělal by to každý :-). Určitě se také snažte inspirovat staršími a zkušenějšími pořadateli, velkými soutěžemi, zkrátka každá rada dobrá.

Díky moc za rozhovor.
Díky taky a měj se.

Richard "RichieRich" Malovič je zakládajícím členem občanského sdružení Student Cyber Games, s tehdejšími spolužáky z gymnázia tak učinili krátce po maturitě. Od nevinné školní soutěže v počítačové hře se celá věc vyvinula v celonárodní soutěž. V televizní reportáži ČT1 z roku 2003 zaznělo, že organizátoři mají jeden velký sen, uspořádat celorepublikovou soutěž. Ten sen splnili nejen sobě a všichni tak máme teď možnost rok co rok být účastníky jedinečných soutěží.