Petr Vacek: Pan ředitel mě poslal na školení Okček

Jméno: Petr Vacek
Věk: 19
Škola: Střední Průmyslová škola elektrotechnická, Olomouc, Božetěchova 3

Nejoblíbenější
Činnost: Hraní si - dřív Lego, pak hry na počítači, dnes třeba i Dračí Doupě, sem tam dokonce i sport, samozřejmě taky piškvorky
Kniha: Antoine de Saint-Exupéry - Malý Princ
Písničky: všechno možné, různé žánry
Film: The School of Rock
Nejstupidnější vtip: Jde chlap s cihlou na provázku a naproti mu jdou dva policisté. Koukají se na něj z dálky a jeden povídá: „Hele, ten chlap je asi úplně blbej, má na provázku cihlu a myslí si, že je to pes!“ Přijdou za ním a povídají: „Jé, pane, to je ale hezkej pejsek. Můžem si ho pohladit?“. Chlap na to odpoví: „No chlapi, co blbnete? Vždyť je to cihla!“. Policajti se na sebe zmateně podívají a odejdou. Sotva zajdou za roh, chlápek se otočí na cihlu a povídá: „To jsme se vyčůrali, viď, Punťo?“ :D
 
Jak jsi se dostal  ke spolupráci s SCG?
Asi jsem ve vyučování hrál moc piškvorky, protože si toho snad všichni učitelé všimli. Jednoho krásného dne si mě pak zavolal pan ředitel, dal mi CD od jistého Ondry Cikánka a řekl mi, ať zajedu na nějaké školení (školení OKček). Vydal jsem se tam a zalíbila se mi myšlenka „studenti sobě“. Je to už rok a pořád se toho držím, i když se toho hodně změnilo.

A proč se pořádání soutěží vůbec věnuješ? Nebylo by přece jen jednodušší chatovat na facebooku a dělat milion jiných věcí než je organizování soutěží?
Jsem ten typ člověka, který musí pořád něco dělat, pořád poznávat něco nového. Pořádání pIšQworek je k tomu ideální příležitost. Člověk získá neuvěřitelné množství zkušeností. I když to není jednoduché, chatování na Facebooku a dělání miliónu jiných věcí zvládám i tak ;-).

Došlo někdy k momentu, kdy sis myslel, že s pisqworkama praštíš?D
Čas od času se dostaví deprese a pak mám chuť praštit úplně se vším. Naštěstí mě z toho vždycky vytáhnou moji nejbližší - rodina, přátelé i kolegové z SCG.

Máš nějaké plány do budoucna?
Ano. Většinou jsou opravdu bláznivé. Mezi ty reálné patří vystudovat vysokou školu a pak zapracovat na životních jistotách (práce, bydlení, rodina,…). Ještě předtím bych se moc rád podíval někam do světa.

Zůstaneme ještě chvíli u tvých plánů a přání. Kdybych ti teď měla splnit přání, co by to bylo?
Chtěl bych zhubnout tak o 10 kg a ubránit se před Vánočním přejídáním :D

Každý má nějaký sen, který by si chtěl jednou splnit. Máš také nějaký takový sen?
Mým snem je na tomto světě jednou zanechat nebo vykonat něco velkého a stát se tak nesmrtelným :)

A teď otázka, která zajímá každého středoškoláka. Kolik jsi za svoji středoškolskou kariéru dostal napomenutí a jaký je tvůj názor na školní rajskou?
Přiznám se, že ústně mě napomínají pořád. Nějaká ta důtka na vysvědčení by se určitě našla, ale oproti základní škole už to určitě není tak pestré. Každopádně uznávám pravidlo, že když si někde udělám průšvih, musím si to tam zase nějak jinak vyžehlit.
Co se týká té rajské, tak zjišťuji, že je to asi věc zvyku. Když jsem nastupoval na střední školu, jídla ze školní jídelny jsem se opravdu děsil. Dnes už mi to ani nepřijde (i když  z masa z naší jídelny mám pořád respekt :D). A co si tak vzpomínám, když jsem nastupoval na základní školu, měl jsem úplně stejný pocit a teď už na jídelnu na základce vzpomínám jen v dobrém. Rajská je pro mě odjakživa mňam.

Děláš organizátora pro piškvorkářskou soutěž. Jak sám jsi na tom s piškvorkami?
Piškvorky přímo zbožňuju. Bohužel jakožto organizátor se sám nemůžu zúčastnit, takže teď piškvorky tolik nehraju. Navíc na to ani není moc času, protože se musím chystat na maturitu. A co se týká mých hráčských schopností, myslím, že jsem celkem skiller, ale to ať posoudí jiní.

Co ti dalo v souvislosti se soutěží zatím nejvíc zabrat a co tě naopak nejvíc potěšilo?
Největší překážkou je, a vždy bude, najít vhodnou chvíli, kdy se piškvorkám věnovat. Přece jen je to trošku složitá situace, když mi někdo uprostřed vyučování volá. Nejvíc ze všeho mě samozřejmě potěší vidět plody své práce. Například, když se podívám, jak jsou pIšQworky populární v oblasti, kde nejvíce působím: Přerovsko, Olomoucko.

Díky moc za rozhovor

Petr "Mask" Vacek je příkladem pro všechny. Z pozice pomocníka ve škole, oblastního koordinátora, se vypracoval až na pozici koordinátora dvou krajů. Vede si dobře, získal záštity dvou krajů - Olomouckého a Pardubického, krajská kola tak navštíví radní, možná i hejtman. Převzal žezlo nad Olomouckým krajem od svého školitele Ondřeje Fialy, který dnes pracuje na Zlínském a Moravskoslezském kraji.