38 tahů = 1 hodina, tohle na soutěži nezkoušejte

Můj protihráč začínal, postavil zahájení, které je opticky celkem vyrovnané. Vzhledem k tomu, že lze jedním bílým kamenem J6 obsadit slušnou pozici a zabránit hned dvěma směrům, rozhodl jsem se vzít bílé a zahrát 4-j6. Přemýšlel jsem samozřejmě i o jiných tazích, např k5, L5 apod., ale předpokládal jsem, že by můj soupeř zahrál svůj pátý tah do linie 6. Tím bych byl stále o krok pozadu a černý by si mě mohl snadno obklíčit.
Cílem pátého tahu m6 bylo zahájit poziční útok (ubráním jeden směr, v druhém se pokračuje apod.). Růžky jsou v tomto zrádné, pokud podceníte tahy v úvodu, zkušení hráči dokážou vykouzlit výhru i těsně u desky. Můj tah 6-L5 tedy bránil jednu možnost útoku, současně jsem se snažil přiblížit si k sobě bílé kameny a soupeři jsem naznačil, že se budu tlačit doprostřed desky. Další variantou, o které jsem přemýšlel (ale nerealizoval), byl 6-i5. I přesto, že černý neměl výherní útok, se mě tato varianta zdála velice riskantní. Přece jenom nechat velkou volnost v rohu se nemusí vyplatit.




7-k6 bránil vytvoření hrozeb, ale nepřinesl žádnou výhodu černému. Proto jsem měl možnost zahrát yobi tah. Tah, kterým nevytvořím žádnou trojku ani čtyřku, ale který lze využít pro budoucí tvorbu pozic. Zahrát ho můžete pouze v situaci, kdy váš soupeř nemá žádnou šanci na rozvinutí útoku. 8-k8 tedy směřoval v mé mysli k 10-L8, což by pro soupeře bylo smrtící, měl bych 3 možnosti rozvinutí útoku. Soupeř byl však zkušený, proto položil svůj yobi tah 9-L7 a naopak já musel vzít v úvahu budoucí soupeřův útok. 10-j5 je třetí yobi tah, brání černého a současně připravuje směry k útoku (linie 5 a J).

Tah 11-j7 a 12-m7 jsou v zásadě to samé. Brání své soupeře a přitom se snaží získat převahu. 13-i5 a 14-h7 značí, že jsme oba vzdali možný útok v rohu či u hrany a oba se soustředíme na získání převahy na levé straně. Dá se říct, že 14. tah je pozičně silnější než 13. tah. Černý to věděl, zahrál 15-i8, nato následoval bílý 16-h9. Nebylo nutné bránit neškodnou trojku, ale 16. tah vytváří dvě hrozby k následnému útoku na linii H a G.



17-h5 byl chybou. Sice se černý snažil vytvořit další hrozbu, ale ponechal mě možnost využití svých hrozeb. Věděl jsem, že jsem nyní dostal šanci k útoku, kterou musím využít. Pouhá další obrana by po čase vedla k remízové hře. Proto mě zahrání 18. tahu vzalo dost času, snažil jsem se promyslet další možnosti pokračování útoku.

Zvolil jsem útok a přitom jsem věděl, že jakékoli zaváhání soupeř využije a já prohraji. 18-h8 tvoří volnou trojku, černý brání shora 19-h10. Obrana 19-h6 by nic nepřinesla, navíc bych získal velkou volnost nahoře. Nyní jsem promýšlel tahy tak, aby měl soupeř pouze jednu možnost obrany. Díky této taktice jsem mohl přemýšlet daleko dopředu a nemusel jsem se zabývat všemi variantami. 20. tah byl klíčový. Občas je důležité k udržení tempa zvolit správné pořadí tahů. Já zvolil 20-i6. Zajímavou variantou, ale daleko těžší a ne tak přímočarou je 20-i7, o které nejsem 100% přesvědčený, že je výherní. Díky trojce vzniklé zahráním 20-i6 jsem donutil soupeře zahrát bránit 21-g8, v opačném případě je výhra bílého do dvou tahů. Vznikla z jedné strany uzavřená trojka, kterou jsem neprodloužil na čtyřku, ale schoval jsem si ji pro vytváření hrozeb. 22-k5 byl důležitý tah. Donutil soupeře bránit 23-L4, pokud by 23. tahem bránil g9 nebo i7, potom by nastala rychlá výhra tahem na L4 díky dvojitému VCF. Opět jsem tedy donutil soupeře hrát tam, kam chci a současně si dále vytvářel možnosti pro útok (viz diagonála mezi 22. a 12. tahem).

24-m5 je příklad správného a včasného využití čtyřky - soupeři nepřidám užitečný tah a současně dále pokračuji v útoku a využívám právě položený kámen. Díky 26-L6 jsem pokračoval v přímém útoku, obrana 27-n8 je nutná. Pokud by soupeř bránil 27-j4, potom následuje celkem jednoduchá výhra na linii 9.

28. tah byl opět kritický. Nesměl jsem za žádnou cenu ztratit tempo hry a útok. Přemýšlel jsem o 28-j8, ale jako nejlepší obrana mé trojky jsem považoval i9. Vzhledem k tomu, že jsem dále neviděl žádný smysluplný útok ani výhru, tuto variantu jsem zamítnul.




Občas lze použít při vymýšlení útoku jedno zvláštní pravidlo. Pokud existuje pozice, kde mě soupeř může dobře ubránit a zkazí mě tak celou hru, potom je toto místo nejvhodnější variantou pro útok.

Takže jsem zvolil 28-i9. Nyní další ukázka pozičního útoku. Všimněte si, že jsem nehrál g9 a i9, neprotáhnul jsem čtyřku. Pokud bych tak udělal, okamžitě bych ztratil velice důležitý bod - i7. Tento bod je součástí diagonály, která dokáže navázat ostatní bílé kameny, proto je zbytečné o něj přijít. Položením kamene na i9 jsem udržel tempo i útok a přitom jsem neztratil i7. V tuto chvíli měl bílý na výběr několik druhů obran, důležité bylo zvolit tu nejnepříjemnější. Obrana 29-j9 i 29-i7 je zbytečná, okamžitě následuje výhra do tří tahů (vyzkoušet si můžete za domácí úkol). Soupeř zvolil 29-g9. Po tomto tahu jsem se musel velice soustředit.

Černý měl vytvořeno hodně dvojiček a hrozeb, při mém zaváhání by je využil k obraně. Proto jsem se rozhodl ctít další pravidlo - pokud to jen lze, tak vyhrávat pomocí VCF, tj. pomocí čtyřek. Soupeř nemá pak možnost, jak zastavit útok (pokud mu sám ovšem nevytvořím čtyřku, na to si dejte pozor!). Zahrál jsem 30-j10, soupeř musel bránit nahoru 31-k11, jinak by tam byla výhra přes čtyřky (VCF) na linii K.

A nyní nastal klíčový bod celé hry. Položit takový tah, kterým hrozím pomocí VCF a který soupeř nemá šanci ubránit. Zahrál jsem tah, ke kterému jsou potřeba velké zkušenosti. Nemohl jsem zahrát ani čtyřku, ani trojku - soupeř by mě okamžitě zablokoval vlastní trojkou. Proto jsem položil kámen, který vytváří hrozbu VCF, ale soupeři nepřidá nic navíc - 32-h6.
Díky tomuto tahu hrozím VCF na f6 a současně VCT na diagonále h6-k9. Soupeř musí bránit VCF - obranu g6 a tím dvojitou čtyřku zabráním pomocí své čtyřky na g7 a pomocí čtyřek na k4 a k2, pak již následuje výhra na již výše zmíněné diagonále.




Závěr:
1. Opakuji se, ale je důležité netahat čtyřky zbytečně.
2. Pokud najdu tah, kde mě soupeř může ubránit, potom bývá výhodné toto místo použít jako první.
3. Využívání pozičních tahů (yobi) je těžké, vyžaduje zkušenosti, ale je nádherné bojovat o to, kdo nakonec získá výhodu.

Autor: Aleš Rybka

O autorovi
Autor působí jako předseda České federace piškvorek a renju a v roce 2009 se stal mistrem republiky v piškvorkách. Povoláním je vojenský lékař a byl před lety jedním ze zakladatelů České federace piškvorek a renju. V zimě tohoto roku odcestuje na roční expedici na Antarktidu.
Osobně měli pIšQworkáři možnost Aleše vidět jako komentátora her na finále soutěže pIšQworky 2008. Letos bude svůj um a rady zprostředkovávat všem, nejen účastníkům finále a každý týden se můžeme těšit na pokračování seriálu Předseda/Mistr republiky v piškvorkách radí. Pro nekonečné množství herních partíí a dalších, již opravdu pokročilých rad, doporučujeme výukové centrum piškvorek a renju - www.vcpr.cz.