Podívejte se na zoubek mistryni Polska v piškvorkách

V tomto díle rozeberu hru, kterou jsem odehrál za černé v roce 2007 na internetu, mým protihráčem byla Monika Zowadová, nejlepší česká hráčka, která mj. vyhrála Mistrovství Polska v roce 2007. Tato partie trvala dlouho dobu, každý tah znamenal pro druhého velké nebezpečí. Jedná se o jednu z nejkrásnějších her, kterou jsem kdy hrál.

Moninka začínala, hráli jsme „swap“, vybrala si svůj oblíbený začátek, který je takovou pastičkou, protože první dva černé kameny jsou od sebe vzdálené o čtyři místa, tzn. jejich spojením dojde k vytvoření šestky, která však v naší hře nevyhrávala. Toto zahájení je velice zajímavé, je vyrovnané, nelze s jistotou říci, která barva má větší výhodu. Opticky vypadá výhodněji pro bílé, ale černý má možnost hru vyrovnat. Proto jsem si vybral černé a doufal, že se mě včas podaří převzít tempo hry, anebo seberu bílému optickou výhodu.

Svým pátým tahem 5-i6 jsem se dostal na tělo k bílému, současně jsem se přiblížil k dalšímu černému kameni. Tím jsem soupeřce naznačil, že by se neměla pouštět do velkého útoku, protože si připravuji pozice a shromažďuji kameny. Dále jsem jí tím naznačil, že nehodlám hrát tzv. „beton“, což znamená úpornou obranu. Svým šestým tahem 6-h7 se soupeřka snažila dostat hru do středu, což by pro ni znamenalo větší výhodu. Cítil jsem, že můj sedmý tah je velice důležitý. Ze zkušenost vím, že pokud bych zahrál 7-g4 nebo 7-i7, bílý by převzal tempo hry a já bych jen bránil (ukázky jsou pouze informativní, existuje samozřejmě více možností jak zaútočit v závislosti na obraně).

Pro získání tempa jsem naopak já zahrál 7-j7, čímž jsem získal možnost útoku na linii K a L. Další výhodou tohoto tahu byla skutečnost, že ani jedna obrana mého hrozícího útoku nepřinesla žádnou výhodu bílému a já mohl pokračovat v útoku.

Závěr:
1. Hrajte pomalu a přemýšlejte nad každým tahem.
2. Hru musíte kontrolovat. Buď nechat soupeře útočit, ale mít vývoj pod kontrolou, nebo převzít tempo hry a využít to jak pro obranu, tak i pro útok.

Moje soupeřka zahrála 8-i8, čímž definitivně ztratila kontrolu nad hrou. Nyní mým hlavním cílem bylo získat co nejvíce kamenů u sebe tak, abych mohl začít s útokem. Důležité bylo pamatovat na to, aby soupeřka mojí obranou nezískala žádnou výhodu (myslete na to, že trojka s volnou mezerou se dá bránit třemi způsoby). Devátý a jedenáctý tah byly tedy přirozené, dostal jsem k sobě své kameny a současně stále držel otěže hry. Tah 12-i4 jako obrana mé trojky by byl velice zbytečný. Následoval by tah na 13-g6 a uvolnila by se mě celé levá část pole. Soupeřka to samozřejmě věděla a hrála tedy 12-e4. Tah 13-f5 opět logický – získávám pozici a bráním bílého. Soupeřka věděla, že čtrnáctý tah je obtížný a žádný není správný, ale zahrála to nejlepší, co mohla – 14-f6. Tímto tahem brání černého v přímém útoku s využitím trojičky na linii F i následné využití diagonály j2, i3 a h4.
Patnáctý tah byl opět velice důležitý, snažil jsem se získat co nejvíce možností k rozvinutí následného útoku, proto 15-g3. Tento kámen je příkladem tzv. yobi tahu, nepřináší přímý útok, ale vytváří pozice a hrozby pro budoucí vývoj hry. Zde soupeřka spotřebovala hodně svého času. Byla to pro ni velice težká pozice, promyslet všechny varianty a přitom si udržet naději. Pokud by se mě podařilo ubránit, ocitl bych se uzamknutý u spodního okraje desky a bílý by mě pár tahy rozdrtil. Musím se přiznat, že 16-i2 byl krásný tah a trochu mě překvapil. Bílý brání linii 2 a současně diagonálu tvořenou devátým a třináctým tahem. Nyní jsem naopak já dlouho přemýšlel, mojí jedinou šancí bylo pokračovat v útoku.

Závěr:
3. Jakmile získáte tempo hry, snažte se jej udržet. Nepokračujte však, pokud nevidíte možnost dalšího útoku.
4. Je velice důležité (a náročné) včas přejít do obrany.
5. Pokud máte prostor, nehrajte trojky či čtyřky, ale vytvářejte si pozice, vytvářejte hrozby. Čím méně kamenů má soupeř, tím lépe.
6. Najít obranu více hrozeb je jako průnik množin. Buď existuje jeden společný „průnik“ a také obrana, nebo průnik není a pak je to prohra.

Cílem sedmnáctého tahu bylo vytvořit si „budoucí“ čtveřičku, kterou využiji až následně. POZOR! Všimněte si, že z jsem í hned nevytvořil čtveřičku, schoval jsem si ji pro budoucí vývoj hry. Bílý musel bránit 18-d6 (výhra na linii D). Tahem 19-e3 jsem opět soupeřce zamotal hlavu, opět musela najít všechny možné výhry a jejich společný průnik. Zahrála samozřejmě správně 20-e3 (za domácí úkol si můžete vyzkoušet event. výhry při jiné formě obrany). Všimněte si toho, že černý útočil tak, aby bílý mohl bránit jen tam, kam chce černý. Můj útok byl promyšlený, než jsem zahrál devatenáctý tah, již jsem věděl, kam musí hrát bílý svým dvacátým tahem.

Tento styl hry vychází z „Teorie minimaxu“. Nemusím analyzovat všechny možnosti jako počítač, stačí, když se připravím na nejlepší obranný tah svého soupeře. Vše ostatní díky svým zkušenostem již zvládnu.

Tah 21-e6 byl zbytečný a byl chybou. Kdyby bílý bránil 22-h3, potom by se mě zúžil prostor k útoku a navíc nahoře vlevo není žádná přímá hrozba. Nicméně bílý cítil, že jeho jedinou šancí je nahustit své kameny blízko k sobě a doufat, že v budoucnu vznikne obrana přes čtyřky. Tah 23-k6 je krásným příkladem útoku (VCF = victory by continous fours). Tímto tahem nepřidám soupeři ani kámen navíc a současně hrozím výhrou na pozici h3 (stačí jen správně „tahat“ čtyřky). Nyní vidíte, jak je důležité schovat si čtyřky do zásoby a nevyplýtvat je zbytečně brzy. Bílý samozřejmě viděl hrozbu a musel na ni zareagovat. Tah 24-i4 byl ideální. Bílý jednak zabránil hrozbě a na první pohled i nebezpečně zahrozil.

Závěr:
7. Mýlit se je lidské, chybami se člověk učí.
8. Neplýtvejte čtyřkami.
9. Snažte se odhadnout následující tahy bílého a podle toho směřovat svoji hru.

Zde jsem opět dlouho přemýšlel, stále jsem před otázkou: „Mám někde další VCF? Můžu si dovolit zahrát poziční tah (yobi)? Nerozvine bílý svůj útok nahoře?“ Po delší době jsem se dospěl k názoru, že hrozbu VCF nemám a jakoukoli útočnou aktivitu bílého ubrzdím, proto jsem zahrál „yobi“ 25-j3. Tento tah nebyl přímou hrozbou, nicméně včas umožnil eliminovat aktivitu bílého. Je příkladem nepřímé obrany, způsobem obrany je budoucí VCF.
Moje soupeřka nelenila a zahájila útok 26-f7, mě zbývala jediná možnost obrany 27-j3. Obrana 27-g6 by znamenala ztrátu tempa, bílý by dostal další možnost k obraně. Můj tah 27-j3 znamená přímou hrozbu pro bílého díky VCF a výhře na i3 (resp. h2). Bílý bránil krytou trojičkou. Nyní jsem věděl, že jakákoli ztráta tempa znamená moji prohru. Proto jsem udržel tempo využitím dvou čtyřek (tah 29-f2 a 31-i5). POZOR! Vidíte, jak je důležité čekat na správný moment! Toto je správný příklad včasného a účinného využití čtyřek. Udržení tempa a eliminace bílého kryté trojky. Díky tahu 31-i5 jsem na pravé části desky získal větší koncentraci kamenů. Zapřemýšlel jsem a zahrál 33-L5 (opět správně a účelně využitá čtyřka). Nyní přišel poslední klíčový okamžik celé hry - získal jsem dostatek volného prostoru napravo. Potřeboval jsem se odpoutat od bílého a získat ještě jeden černý kámen do daného prostoru. Tzn. potřeboval jsem zahrozit pomocí VCF (yobi tah by znamenal ztrátu tempa). Jediným správným tahem, který jsem také zahrál a díky němu vyhrál celou hru, byl 35-m5.
VCF hrozí díky tahům: j5, i1, j2, L4, k4 a m6. I při pokusu o obranu VCF neexistuje možnost, jak zabránit další výhře např. pomocí VCT.

Závěr:
10. Rozhodující úder je nutné náležitě zvážit a promyslet, ukvapeně zahraný tah by zkazil celou hru.
11. Zahrát yobi tah těsně u desky může vypadat jako risk, ale někdy není jiná možnost.

Souhrnný závěr, zopakování:
- nehrát čtyřky ukvapeně a zbrkle; správné použití však vyžaduje zkušenosti a intuici
- útok nemusí být jen díky „tahání“ trojek a čtyřek; správně položený poziční tah je často přínosnější
- při více hrozbách najednou je jedinou šancí najít jejich společný průnik
- obrana nemusí být přímá, stačí i budoucí hrozba pomocí VCF (event. VCT)
- hrát pomalu a s rozvahou je základním kamenem každé výhry

Autor: Aleš Rybka

O autorovi
Autor působí jako předseda České federace piškvorek a renju a v roce 2009 se stal mistrem republiky v piškvorkách. Povoláním je vojenský lékař a byl před lety jedním ze zakladatelů České federace piškvorek a renju. V zimě tohoto roku odcestuje na roční expedici na Antarktidu.
Osobně měli pIšQworkáři možnost Aleše vidět jako komentátora her na finále soutěže pIšQworky 2008. Letos bude svůj um a rady zprostředkovávat všem, nejen účastníkům finále a každý týden se můžeme těšit na pokračování seriálu Předseda/Mistr republiky v piškvorkách radí. Pro nekonečné množství herních partíí a dalších, již opravdu pokročilých rad, doporučujeme výukové centrum piškvorek a renju - www.vcpr.cz.