Martez to dokázal! Zvládnete jít ve stopách prvního piškvorkového mistra světa z Česka?

Martine, jsi prvním Čechem, který vyhrál mistrovství světa. Gratulujeme. Jaké to pro tebe bylo?

Byl to zajímavý zážitek, na který asi nikdy nezapomenu, protože jedenáct dní hraní na živo se prostě nedá zapomenout. Budou dny, kdy bych vrátil čas a opět se ocitl v Estonsku. Prostředí bylo neskutečné a člověk měl možnost se setkat s přáteli z celého světa.

Před dvěma lety v Praze jsi obsadil sedmé místo. Cítil jsi, že letos vyhraješ nebo jsi takové ambice vůbec neměl?

Mistrovství před dvěma lety v Praze mě strašně moc mrzelo. Už v průběhu finále jsem věděl, že byla možnost vyhrát. Stačilo mít více sebevědomí, méně se nechat ovlivnit lidmi a prostředím. Moje ambice byly postoupit do finále. Hořce jsem litoval svého selhání před dvěma lety na mistrovství světa. Věděl jsem, že nemusím dostat druhou šanci, protože můj postup přes kvalifikaci v Praze byl neskutečný zážitek, který se nemusel opakovat. Kvalifikace v Estonsku to jen potvrdila, protože se ukázala jako můj nejtěžší turnaj v životě. Stačilo tak málo a hrál bych turnaj B. Po úspěšném postupu přes kvalifikaci nastoupil můj druhý cíl. Skončit do 5. místa a získat pro Českou Republiku národní místo, které zajišťuje start na příštím mistrovství bez kvalifikace, a napravit tak moje selhání z MS v Praze. Pokud jsem i přesto nějaké ambice na výhru měl, tak se rozplynuly po rozlosování finále.

Z jedenácti soupeřů tě porazili jen dva. Domácí borec Martin Höbemägi a obhájce titulu z Maďarska Zoltán László, kteří skončili na 6., respektive 5. místě. Což je skvělé. Co jsi vše musel udělat pro to, abys takového úspěchu dosáhl?

Řekl bych hodně improvizovat (smích). Finále ukázalo, že je hlavní se nikdy nevzdat, mít nějaký plán a hodně nápadů. Samozřejmě, asi potřebujete i nějakou přípravu (možná hodně velkou, záleží na stylu). Dále pak hodně štěstí a správné vlastnosti, schopnosti a zkušenosti. V neposlední řadě pak kamarády, neboť v určitou chvíli potřebujete podporu. Dost záleží v jakém rozpoložení si k desce sednete a jak unesete rozhodující momenty. Když přijdete ke stolu unavení a máte před sebou celý den hraní, tak dříve nebo později uděláte chyby, které se ukázaly třeba v mých předposledních dvou kolech.     

Mohl bys nám přiblížit, jak vlastně takové mistrovství světa probíhá?

Finálový turnaj se skládá z 12 hráčů. 6 hráčů má přímý postup díky národním místům (5 z předchozího finálového turnaje, 1 za vítěze minulého B turnaje). Sedmý hráč je z pořadatelské země a zbylých 5 hráčů se dostane do finále přes kvalifikaci pořádanou těsně před MS. Finále se pak hraje systémem každý s každým, kde hráč má 120 minut vlastního času a za každý odehraný tah dostane dalších 30 vteřin. Díky tomu hry často přesáhnou i 5 hodin. Samotná hra se hraje na desce s kameny, šachovými hodinami a hráči musí zapisovat tahy. 

Turnaj si začínal proti svému krajanovi Štěpánu Tesaříkovi, který nakonec skončil na devátém místě. Jaké je to pro tebe hrát na mistrovství světa proti Čechovi, je to v něčem jiné?

Určitě to není nijak příjemné. Peroxid (Štěpán Tesařík) nehrál vůbec špatně. Porazil největšího favorita Gerga a ovlivnil tak celé finále hned ve třetím kole. Škoda některých her, které měly dopadnout v jeho prospěch. Pak by byl v top 5. Nicméně, měl obrovský podíl na mém úspěchu. Už jen tím, že dokázal zkrotit moji výbušnou povahu a docílit toho, abych podal stabilní výkon po většinu doby turnaje.

Používáš přezdívku Martez. Mohl bys vysvětlit, proč se přezdívky v prostředí piškvorek používají?

Podle mě to pochází z internetu. Hráči nejdříve hráli na netu a až potom začali jezdit na turnaje. Na internetu se mezi sebou už znali podle přezdívek a tak je používali i naživo. Po turnaji v Estonsku jsem se dozvěděl, že renju (upravené piškvorky- poznámka autora) hráči přezdívky nepoužívají. Možná jsme tím specifičtí.

Jaký je tvůj pohled na situaci piškvorek v ČR, a případně ve srovnání s ostatními státy?

Řekl bych, že není vůbec dobrá. Na to, o jak zajímavou deskovou hru se jedná, má dost špatné jméno a to i díky školním lavicím. Téměř všichni Češi tuto hru znají, ale považují ji za primitivní a hodící se jen do školy pod lavici. Přitom pravda je úplně jiná. Většina top hráčů gomoku a renju má zajímavé povolání, které by většinu z vás překvapilo. Možná i to je důvod, proč je těžké mít více hráčů, protože na tak malou komunitu je úroveň hry v ČR velmi vysoká. Musíte být opravdu výjimečný talent, abyste mohli očekávat větší úspěchy v krátké době.
V tomto obdivuji Rusko a Estonsko, neboť tam je situace mnohem lepší a do jisté míry mají i podporu od vlády.
Na druhou stranu, my tu máme situaci lepší než v Polsku a Maďarsku a to i díky pIšQworkám.    

Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé hrál piškvorky a jak ten zápas dopadl?

Poprvé jsem hrál piškvorky na střední škole. Jak dopadl první zápas to nevím, ale pamatuji si, že už ze začátku jsem podával nečekané výsledky a scéna, kdy se velká část třídy dívala, jak dopadne zápas, který jsem nakonec prohrál, mi zůstane v paměti asi napořád. U nás ve škole nebyly piškvorky vůbec podporované. Ředitel byl zásadně proti a takové historky, že vtrhl do třídy, našel piškvorky a sešit roztrhal, mi vyprávěl už brácha, který byl v posledním ročníku v době, kdy jsem nastoupil. Ve třídě pak se mnou velmi brzy už nikdo moc nechtěl hrát. Možná i kvůli mému stylu dlouhého přemýšlení. Přitom studenti z mého ročníku patřili na škole k nejlepším.

Když si piškvorky hrával ve škole, stalo se, že vám třeba učitel zabavil papír?

Nejsem si jistý, jestli papír, ale určité historky by byly. Nicméně, já pod lavicí tolik nehrál. Většinou nebylo moc s kým. Od určité doby jsem měl ve škole docela podporu od některých učitelů a tak přehlíželi, když jsem náhodou hrál. Zato přestávky v posledním ročníku v období pIšQworek jsem všechny věnoval na učení spoluhráčů v takové míře, až to mělo velký vliv na výsledky v jednotlivých předmětech.

Jak ses vůbec na pIšQworky dostal a jak tě to bavilo?

Já a pIšQworky je jedna velká kapitola mého života. V prvním ročníku soutěže jsem vyhrál svůj první piškvorkový turnaj v životě. Jeden učitel tenkrát uspořádal školní kolo a já nečekaně vyhrál. Z důvodu špatných dopravních spojů se ale škola rozhodla neúčastnit oblastního kola v Sedlčanech. Druhý ročník soutěže jsem opět vyhrál školní kolo, ale tentokrát už to nebylo nic překvapivého. Na oblastní kolo jsme odjeli ve čtyřech lidech a já začal svoji cestu soubojů s nejlepšími hráči z ostatních týmů. V semifinále jsme narazili na tým, který jako jediný postoupil ze středočeského kraje do finále v prvním ročníku. Taktika soupeřů byla jasná, nejhorší hráč nehraje (jisté 4 body za 2 výhry) a to nás stálo zápas i přesto, že jsem porazil nejlepšího hráče soupeře, což nikdo nečekal. Naštěstí i třetí místo bralo postup do kraje, kde jsem ukázal svoje strategické schopnosti a dostal tým až do finále, přes největší favority Středočeského kraje 2. ročníku soutěže. Podrobnosti dalších 6 turnajů radši přeskočím až k mému 9 turnaji pIšQworek, kdy se mi podařilo po třetí v řadě dostat tým do finále a tentokrát takovým stylem, že spoluhráči by to zvládli beze mě ve čtyřech lidech (největší úspěch). Můj poslední turnaj pIšQworek v životě se stal mým největším (ne)úspěchem i přesto, že jsme skončili 4. Ve výsledku mě to velmi bavilo, poslední turnaj dojem dost zkazil, ale jsem rád, že pIšQworky některé věci už vyladili a nemohou se opakovat.

Co ti osobně piškvorky dávají?

V první řadě přátele, a to po celém světě. Kdo může říct, že díky hře hrané na střední škole pod lavicí má přátele po celém světě? Pak určitě mají velký podíl na tom, co teď dělám. Dále nemohu zapomenout na zážitky a vzpomínky z piškvorkových akcí, které mi zůstanou a budou mě hřát po zbytek života. Piškvorková komunita je jedna veliká rodina a jsem vděčný, že jsem její součástí.

Co bys doporučil studenům, kteří chtějí být jako ty a jednou taky vyhrát mistrovství světa nebo alespoň pIšQworky?

Zaprvé vás hra musí bavit. Do takové míry, že budete ochotní třeba i dlouho hluboce přemýšlet, nebo obětovat víkend strávený na turnaji či piškvorkovém soustředění. Piškvorky jsou strategie, ve které můžete ukázat svůj potenciál a promítnout do ní svou vlastní povahu. Umět přemýšlet nad deskou, zklidnit svou mysl a zvýšit koncentrovanost na maximum pod časovým presem, jsou vlastnosti, které se v životě mohou vždy hodit a možná vás posunou výše než většinu vašich spolužáků.