XO 17: Jak pIšQworky 2017 málem ovládl CHAOS
Máme tu pro vás poslední z rozhovorů s bývalými účastníky pIšQworek. Tentokrát jsme vyzpovídali Radima Rese, kapitána týmu CHAOS ze SPŠ Jedovnice. Na loňském finále si CHAOS vybojoval druhé místo, letos se v pozměněném složení hodlá do boje vydat znovu.
Co se ti vybaví, když se řekne slovo pIšQworky?
Hned v první řadě se mi vybaví vzpomínky, které jsem během soutěže pIšQworky zažil společně se svým týmem CHAOS.
Jak vzpomínáš na pIšQworky 2017?
Pro náš tým to byl velice úspěšný rok, vzpomínám na něj tedy velice pozitivně. Především na nezapomenutelný průběh pIšQworkového finále.
V roce 2016 jste na Grandfinále skončili na 8. místě, loni jste se probojovali až na stříbrnou příčku. Bylo pro vás těžké dostat se tak vysoko?
Záleží, co si pod pojmem „těžké“ představím. Většinou jsem s novými swapy, různými styly hry a jednotlivými tahy přicházel já. Spoustu nocí jsem strávil nad hrami, které jsem hrál sám se sebou. Občas se mi zadařilo a přišel jsem na něco nového, co náš tým ještě neznal. Na dalším tréninku jsme to hned rozebrali a zjistili, zda nám to pomůže, či nikoliv. Trénovali jsme třikrát týdně. Občas mě některý z členů týmu kontaktoval, zda bych se s ním nemohl k večeru sejít, abychom probrali nejnovější techniky hry. Příprava tedy byla časově náročná, ale vyplatila se.
Jaké pocity se ti honily hlavou, když jste při vyhlašování druhého místa uslyšel jméno vašeho týmu – radost z druhého místa, nebo smutek, že vám zlato uniklo o takový kousek?
Že jsme na konci turnaje skončili na 2. místě, jsme věděli dřív, než se oficiálně vyhlásily výsledky. Samozřejmě nás to velice zajímalo, během finále jsme si to různě vypočítávali. Z konečného umístění jsme měli nejdříve velkou radost. Po cestě domů nám ovšem docházelo, jak málo chybělo k tomu, aby byl název našeho týmu připsán na putovní pIšQworkový pohár. Jak málo chybělo, abychom dosáhli toho, o co bojují stovky týmů z celého Česka a Slovenska. Druhá příčka nás tudíž trochu mrzela.
Stejně jako v roce 2016, i rok poté jste soutěžili pod názvem CHAOS. Jak tento název vznikl?
Název vznikl hned z počátku tréninků na soutěž. Po roce 2015 zůstali v týmu pouze 3 hráči. Sháněli jsme nové spoluhráče, aby doplnili tým, a my mohli začít znovu trénovat. Najít někoho, kdo má o pIšQworky zájem a trošku rozumí logickým hrám, nebylo vůbec lehké. Byly chvíle, kdy jsme byli v týmu tři a den na to nás bylo sedm. Proto CHAOS – popisoval ten strašný zmatek, který v našem týmu panoval. Později jsme našemu názvu vymysleli hlubší smysl. CHAOS se stal zkratkou pro definici našeho týmu – Chytrá, Ambiciózní a Organizovaná Skupina.
Vzpomínáš si, jak ses o pIšQworkách dozvěděl?
pIšQworky jsme měli v rodině. Soutěže se jako první zúčastnil bratr Martin za tým DEFO. V roce 2014 se dokonce umístil na 3. místě. Když mi vyprávěl o průběhu finále, dodal mi první povzbuzení. Neustále se mnou chtěl hrát, aby zjistil, jak soupeř zahraje různé situace. Pořád dokola jsem prohrával a moje domněnka, že piškvorky jsou pouze o náhodě, byla tatam. Začal jsem se vyptávat, jak je to možné a jak se to dělá. Později mi došla podstata piškvorek. Nestačí do pole náhodně umisťovat kolečka nebo křížky. Vše záleží na tom, kolik tahů dopředu dokážete myslet a jak dobře dokážete předvídat soupeře.
Věnuješ se piškvorkám i potom, co se už nemůžeš plšQworek oficiálně účastnit?
Že se již nemohu zúčastnit mě velice mrzí, opravdu rád bych tu možnost zase měl. Piškvorkám se ovšem věnuji se i nadále, především jako trenér týmu „CHAOS 2018“.
Jaký máš nejlepší zážitek z pIšQworek?
Odpověď je snadná. Bylo to v roce 2015 na krajském kole, když jsme se společně s bratrem probojovali do finále. Já za tým Tabulky a bratr jako kapitán za tým DEFO. Tým DEFO si již v předposledním zápasu turnaje zajistil svojí výhrou účast na finále. Ovšem v mém týmu byly odehrané 4 zápasy za stavu 9:9. Všichni jsme napjatě čekali na chodbě na výsledek posledního utkání. Rozhodující partie skončila výhrou mého spoluhráče, což pro nás znamenalo vytoužené vítězství a účast na Grandfinále.
Co ti soutěž dala?
Soutěž mi dala ohromné zážitky, na které budu celý život velice rád vzpomínat. O turnaji a průběhu soutěže říkám: „Kdo nezažil, ten nepochopí.“ Určitě bych ji doporučil i dalším studentům. Je to skvělý pocit, když vás provází dobré výsledky a samé výhry. Chce to hlavně dobrý tým a dobré kamarády.