XO 14: Kdo vyhrál pIšQworky 2014? Nech se překvapit!

Co se ti vybaví, když se řekne slovo pIšQworky?

Nezapomenutelné zážitky z turnajů i mimo ně. Každý podzim pro mě byl ve znamení pIšQworek. Trénovali jsme v hodinách, o přestávkách, po vyučování, když jsme přišli domů. Denně jsme hráli minimálně 10 her.

Jak vzpomínáš na pIšQworky 2014? Byly v něčem jiné než ostatní ročníky, které jsi zažil?

Nejlepší heslo, které pIšQworky za ta léta měly – Objev svou lásku. XO si zamiluješ.

Byl to jiný ročník především v tom, že se nám povedlo celou soutěž vyhrát. Jinak pro mě tento ročník probíhal v zásadě velmi podobně, jako ostatní ročníky.

pIšQworek ses zúčastnil vícekrát, vyhrát se ti podařilo v roce 2014. Bylo pro váš tým těžké vypracovat se až na nejvyšší příčku?

Někdo by možná řekl těžké, protože za tím stálo opravu mnoho úsilí, času, domlouvání, analyzování a taktizování. Já ovšem nemůžu říct, že to pro mě bylo obtížné. Opravdu jsem se tím bavil a každý rok se těšil, že tomu zase na podzim propadneme.

Bral jsi soutěž spíš jako zábavu nebo to pro tebe byl od začátku profesionální boj o vítězství?

Rozhodně jako soutěž. Snažil jsem se dělat všechno, co bylo v mých silách, abychom byli nejlepší. Domlouval jsem týmové tréninky a vymýšlel schémata. Neustále jsem ostatní nutil k tomu, aby trénovali, i když jsem byl v týmu nejmladší. Ale rozhodně to byla i velká zábava, jinak bych to nedělal.

Na pIšQworkách jste nesoutěžili vždy ve stejně obsazeném týmu. Čím to, že zrovna v tomto složení se vám podařilo vyhrát?

Ano, každý rok jsme měli trošku jiný tým. Bylo to především tím, že každý rok někdo odmaturoval. Myslím si, že v roce 2014 jsme měli opravdu nejsilnější tým, ze všech těch let, co jsem se účastnil. Ale že to právě ten rok vyšlo, je i zásluhou štěstí, kterého se nám v dalších ročnících nedostávalo.

Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé hráli piškvorky a jak ten zápas dopadl?

Na úplně první hru si nevzpomenu. Ale vím, že trošku víc jsme začali hrát ve 4. třídě v hodinách němčiny. Tenkrát jsme byli tři a hrávali jsme všichni proti sobě. Jeden měl křížky, druhý kolečka a třetí trojúhelníčky. Jedním z mých spoluhráčů byl i Michal Hejda, člen našeho vítězného týmu v roce 2014. Tehdy všechno prohrával, protože neuměl pravidla. Ale ani to ho nakonec nezastavilo.

Jak ses o pIšQworkách dozvěděl?

Naše škola pIšQworkami žila. Kromě klasických pIšQworek nebo pIšQworek pro základní školy se u nás pořádal i vánoční turnaj. Bylo velmi prestižní pIšQworky hrát. Každý na škole věděl, že v září se může přihlásit na školní turnaj.

Věnuješ se hraní piškvorek i potom, co se už nemůžeš plšQworek oficiálně účastnit?

Takřka vůbec ne. Po mém posledním ročníku bych sice ještě měl mít motivaci hrát, protože jsem chtěl dosáhnout na internetu ranku 2100. Hrál jsem týmovou soutěž v piškvorkách – euroligu. Ale asi týden po tom, co skončily pIšQworky, mě to úplně přestalo bavit. Bohužel. V současnosti se jim věnuji z pozice organizátora.

Jaký máš nejšílenější zážitek z pIšQworek?

Asi první ročník, kterého jsem se účastnil. Vůbec jsem nevěděl, jak to chodí. Můj osobní cíl byl, abychom se dostali na krajský turnaj. Poté, co jsme vyhráli krajský turnaj, jsem si říkal, že na republice už nemáme šanci. Že si to tam užijeme a zkusíme uhrát nějaký pěkný výsledek. Nakonec jsme skončili šestí, o čemž bych dva měsíce před tím ani nesnil.

Co ti tato soutěž dala? Doporučil bys ji dalším studentům?

Určitě. Dala mi toho spoustu. Každý podzim jsem žil pIšQworkami. Tak jako každý student jsem se nikdy netěšil na září, ale poté, co jsem začal hrát pIšQworky, jsem měl začátek roku vždycky rád. Tato soutěž mi dala úžasné zážitky, rozšířila mi obzory, zlepšila mé logické uvažování. Poznal jsem mnoho nových lidí, ať už to byli spoluhráči, organizátoři, učitelé z jiných škol, nebo třeba členové České federace piškvorek a renju.