XO 11: Rudá nebo Červená aneb Jedna výhra prostě nestačí

Co se Vám vybaví, když se řeknou pIšQworky?

Zdeněk: Super zážitky během střední školy a parádně zorganizovaná soutěž. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit s dalšími skvělými lidmi, se kterými se potkávám dodnes.

Radek: Všechny vzpomínky na střední školu a soutěž. Spoustu zážitků a výhody ve škole. Osobně jsem byl rád za každý výlet, kterým se změnilo všední chození do školy. 

Vzpomenete si, kdy jste poprvé hráli piškworky a jak váš zápas dopadl?

Zdeněk: To si bohužel nepamatuji, ale pamatuji si spoustu jiných zápasů.

Radek: Náš úplně první rok skončil prohrou ve finále krajského kola s gymnáziem z Vysokého Mýta. První zápas jsme určitě vyhráli a vybavuji si nervozitu, protože většina týmů byla o 2 až 3 roky starší. 

Jak vzpomínáte na pišQworky, především pak na ročník 2011 a 2012?

Zdeněk: Hodně mi to splývá. V roce 2011 jsme ale poprvé vyhráli celou soutěž a to byl největší mazec. Obvzlášť, když jsme toho noc předtím moc nenaspali. To víte, byli jsme mladí a nevybouření. Naštěstí na nás paní profesorka nebyla naštvaná dlouho a už před semifinálem nám donesla svačinku z KFC, aby nás podpořila. A vyplatilo se.

Radek: V roce 2011, kdy jsme vyhráli poprvé, jsme vítězství nečekali. Připravovali jsme se pečlivě a měli dopředu promyšlené všechny možné kombinace, které mohl soupeř na naší strategii zahrát. Ale i tak vítězství pro nás bylo nečekané. 

Druhý rok jsme již zahájili s jasným cílem obhájit prvenství. I přes snahu ostatních týmů jsme to dokázali a jako první jsme obhájili vítězství z předchozího roku. Zúčastnili jsme se i v roce 2013. Ten jsme již podcenili s přípravou a v těsném finále jsme dosažení hattricku nedotáhli. 

Brali jste soutěž profesionálně nebo to pro Vás byla především zábava?

Zdeněk: Obojí. Hráli jsme hodně při hodinách a měli jsme pro to zápal. Takže jsme se bavili tím, že jsme trénovali. Občas jsme se potkali i po vyučování a Luky vždy vymyslel nějakou taktiku, se kterou nás seznámil. Byl to tahoun a leader. Všechny tituly jsou především jeho zásluha. Pak jsme však někam vyjeli a dělali si z toho spíš srandu.

Radek: Určitě jsme ji brali profesionální a nebylo lehké vyhrát, i ostatní týmy byly výborně připravené. Každý rok jsme chtěli vyhrát, ale i zábava byla důležitá. Naše vítězství byla zásluhou především našeho kapitána, který pro hru získával spoustu znalostí, taktik a byl výborný hráč. 

Jaký máte nejšílenější či nejvtipnější zážitek z pIšQworek?

Radek: Nejsilnější byl asi večer před soutěží roku, kdy jsme titul obhájili. Moc jsme neřešili že je to školní akce… 

Zdeněk: Asi to, co jsem zmiňoval. Ponocovali jsem před republikovým kolem i s týmem, který bydlel vedle na pokoji. Nějaký Pancéřový Galon tuším. A vtipný bylo, že následující den oni vše prohráli a my vyhráli. Každému pomáhá asi jiná příprava.

Co osobně Vám tato soutěž dala?

Zdeněk: Kamarády, super zážitky a spoustu deskových her, které hraji s rodinou dodnes! To byly vždycky dárky na Vánoce a nemusel jsem nic shánět.

Radek: Spoustu dárků na Vánoce za výhry, super zážitky, nevšední vzpomínku a zpestření studentských let. Také uvědomění, že logika, předvídavost, strategie a vůle, budou silnější stránky naší osobnosti. 

A věnovali byste se piškvorkám i potom, co jste se nemohli účastnit plšQworek?

Zdeněk: Individuálně bychom se tomu asi nevěnovali, ale kdyby byl nějaký turnaj mistrů, rád bych si s týmem připomněl „starý časy“.

Radek: Piškvorky si příležitostně zahrajeme, ale nic velkého.