XO2012: Na co vzpomíná Daniel Přikryl
Když jsem dostal za úkol vypíchnout jednu věc z ročníku 2012, hned mě napadlo, že to bude těžké. Od roku 2010 jsem jako Krajský koordinátor zorganizoval desítky turnajů a měl jsem pocit, že se mi mé zážitky a vzpomínky navzájem prolínají a už si neumím vzpomenout, co jsem který rok zažil.
Jak velké překvapení pro mě poté bylo, že si stačilo otevřít starý článek, fotogalerii, nebo třeba jen soupisku týmů a všechny vzpomínky se mi opět živě odehrávaly před očima! Pořád však není jednoduché vypíchnout jediný moment, na každém turnaji jich bylo vždy několik! Tak například:
• Počtem týmů malý turnaj na gymnáziu v Říčanech, který bez ztráty jediného bodu v průběhu turnaje (!) vyhrál tým s názvem Pěstební dělnice (podle jedné výherkyně AZ Kvízu). Zároveň jsem na něm poznal spoustu budoucích přátel, mimo jiné i Verču Slavíčkovou, která se později do organizace opakovaně zapojovala.
• Hned den po něm jsem musel zvládnout megaturnaj s 20 týmy (100 lidí), které se mi na úvod a vysvětlení pravidel povedlo nacpat do jedné menší třídy! Na tomto turnaji jsem tajně moc přál svým bývalým spolužákům, kterým se nakonec podařilo celý turnaj vyhrát. Na krajském pak bohužel skončili až čtvrtí a do republikového finále se probojovali až o rok později.
• Celý Rakovník a půl naší Republiky vyděsil útok žáka na učitelku na Gymnáziu Zikmunda Wintra. Tři dny nato jsem právě tam díky pomoci místních studentů zorganizoval perfektní turnaj a celý den jsme se bavili lepením MUNI samolepek po lavicích i soutěžících. Jen jejich následné odlepování mi po skončení zabralo asi hodinu.
• Že i holky umí hrát piškvorky dokázala dámská jízda z Benešova – plně dívčí tým „Alt 12 (♀)“ pod vedením české reprezentantky Pájy Brdkové to natřel všem šestnácti dalším týmům v Sedlčanech! Nakonec se dostaly mezi 8 nejlepších v Republice!
• Někdy jsem to naopak neměl vůbec jednoduché: Gymnázium Jana Nerudy v Praze nabídlo každoroční vypjaté drama, ale i organizátorsky nepříjemnou situaci: Nikdy nezapomenu na zástupce domácího týmu „Fredyho“, který se i při jasné prohře pokoušel zdržovat. Poté, co jsem mu začal měřit čas na tah, však pokračoval v odpoutávání pozornosti svého oponenta. To se mu nakonec povedlo, protože ten se spletl a špatně zablokoval čtveřici, čímž se připravil o vítězství!
• Určitě nezapomenu ani na zrušený turnaj v Tachově, který měl minimální počet týmů, a navíc bohužel kolidoval s ostatními. Do Plzně jsem kvůli němu však jel dvakrát, poprvé jsem si balík s cenami nemohl vyzvednout, protože paní zástupkyně už byla pryč a nikdo z kolegů mi ho nechtěl z její kanceláře vydat.
• Neratovický nerovný souboj tří týmů z gymnázia (4.B, 6.A a 7.B) proti třem týmům z učiliště (RASTAMANI, WYDLÁCI a ZKUŘTEAM). A pak také opětovné setkání s kamarádem Lukášem Foglem, který na mě na turnaji v roce 2010, jako správný fotbalista, vyškemral napomenutí – žlutou kartu.
• Tříčlenný tým organizátorů byl málem svědkem senzace, když tříčlenný tým hráčů téměř postoupil do krajského turnaje, z OT na Gymnáziu Na Zatlance.
Grandfinále jsem si pak užil jako odměnu, protože jsem mohl fandit zástupcům „mých“ krajů. Je to myslím přirozené, protože s nimi jsem si během předchozích turnajů, a někdy i let, vytvořil přátelský vztah. Nakonec byl pro mě pátý ročník pIšQworek specifický ještě z dalšího důvodu – a to z toho, že jsem zvládnul vytvořit nový rekord počtu zorganizovaných turnajů. Na svém XO triku jsem jich měl patnáct. Sám teď moc nechápu, jak jsem je všechny zvládnul. Každý další den jsem však měl motivaci díky radosti, přátelství a možnosti seberealizace, kterou pIšQworky studentům na školy přinášely.
Zajímavost: na Oblastních turnajích X0 2012 jsem dle admina potkal celkem 172 různých týmů, tedy cca 900 hráčů.