Best of jižní Morava

Předfinálový rozhovor

Ahoj. Jsi kapitánem (kapitánkou) piškvorkového týmu, který postoupil do celorepublikového finále.

Představ se nám prosím (jméno, věk, škola, oblíbený symbol)

Čau, jmenuji se Filip Taptič a je mi 17 let. Studuji už třetím rokem Střední odbornou školu ve Strážnici, obor technické lyceum. Oblíbený symbol asi nemám. Možná i proto, že hraji závodně šachy a tam je mi taky jedno, jestli mám bílé nebo černé. Prostě se nějak přizpůsobím a je to.

Čekal/a jsi od začátku, že je tvůj tým tak silný a může postoupit tak daleko?

Tak to jsem opravdu nečekal. Myslel jsem, že když vyhrajeme oblastní kolo, tak jsme už něco dokázali a do krajského pojedeme jen proto, že jsme se tam dostali. Ostatní členové týmu taky nedoufali v nějaký větší úspěch. Na krajské kolo jsme jeli s ambicemi postoupit ze skupiny a pak už jsme to přenechali osudu J. Ale nakonec jsme vyhráli, což bylo pro mne i pro ostatní členy týmu opravdu velkým překvapením.

Můžeš svůj tým blíže představit? Je někdo, koho bys chtěl speciálně vyzdvihnout?

Ano můžu. Můj tým tvoří ještě společně se mnou hráči: Jakub Juřík, Zdenko Bína, Václav Obrtlík a Martin Rajčák. Jsme z různých ročníků. Do třetího ročníku chodí Kuba Juřík, Vašek Obrtlík a já, do druhého pak Zdenko Bína a do prvního Martin Rajčák. Jediného Zdenka Bínu jsem znal trochu víc ještě před tímto pišqworkovým turnajem, protože hrajeme oba závodně šachy (já za ŠK Hodonín a Zdenko za Strážnici). Ostatní hráče znám jen od vidění, více jsme se seznámili až v průběhu pišqworkového turnaje. Vyzdvihnout? No, možná bych se mohl zmínit o skvělém výkonu Zdenka Bíny, který v krajském kole vyhrál všechny své duely (24/24 bodů) a ani jeden neprohrál.

Zažili jste během soutěže nějaký těžký moment, třeba že jste byli kousek od vyřazení apod.?

Nevím, jestli se to dá nazvat těžkým momentem, protože jsme měli už postup jistý, ale pro nás, nebo aspoň pro mě, to byl těžký moment.. Nastal v oblastním kole, když jsme hráli finále s týmem NACONÁZEV. Byl to velice vyrovnaný zápas. Avšak po nějaké chvíli měli všichni hráči své duely odehrané a já hrál jako poslední. Když jsem se zeptal spoluhráčů, jaký je stav, tak mi bylo sděleno, že když remízuju, tak jsme druzí a když vyhraju, tak celkově remízujem a budu vybírat hráče do rozhodujícího duelu. Naštěstí jsem vyhrál a tak přišel rozhodující duel. Do něho nasadili soupeři Stanislava Brablce, mého bývalého spolužáka ze základní školy J, a z našeho týmu jsem to byl já, kdo šel hrát rozhodující duel. Duely byly velice napínavé, ale nakonec jsem zvítězil 2-0 a tak jsme skončili celkově na 1. místě J.

Druhý těžký moment byl asi v krajském kole, když jsme postoupili hladce ze skupiny a hrálo se první kolo v pavoukovi. Teď si nevzpomenu, jak se jmenoval tým, co stál proti nám, ale byli opravdu dobří. Bylo to velice vyrovnané a dokonce hrozilo, že nás vyřadí z celého turnaje. Nakonec jsme ale velice těsně vyhráli a tak jsme mohli bojovat o postup do finále a zároveň do celorepublikového kola J.

Jak dlouho jste před soutěží trénovali?

Začali jsme hrávat trochu víc před základním kolem, co se konalo ve škole. Ale že by se to dalo nazývat nějakým tréninkem, tak to se říct nedá. Prostě jsme hrávali v hodinách i o přestávkách asi tak jako každý jiný J.

Jak dlouho a jak často hraješ piškvorky ty osobně?

No asi od malička. Už jako malého mě bavili podobné logické hry. Nevím už, kdy jsem se pišqworky naučil a kdo mě je naučil, ale hraji je už hodně dlouho J. Na základní škole byly takové ty „pišqworkové období“, kdy všichni hrávali pišqworky a celkem se mi dařilo. Jinak je hraji jen sem tam s kamarády po internetu apod. Ale že bych je hrával každý den, tak to ne. To spíš až teď před tím celorepublikovým kolem se snažím trochu něco natrénovat, abych uhrál co nejvíce bodů a nebyli jsme poslední J.

Jak odhaduješ vaše šance na celkové umístění?

Tak to se neodvažuji hádat. Teď už tam budou jen ty nejlepší týmy z celé České republiky, tak to nebude rozhodně vůbec snadné. Všechny zápasy budou nejspíš hodně vyrovnané a napínavé. Je možné, že vypadneme hned po 2 zápasech, které prohrajeme, ale taky můžeme vypadnou až někde v pavoukovi. Byl bych rád, kdybychom postoupili alespoň ze skupiny do pavouka a tam už bych to zase nechal osudu J.

Máte na finále připravenou nějakou speciální taktiku? Co očekáváte od soupeřů?

Speciální taktiku ? No nejspíš ne. Prostě budeme hrát a snažit se vyhrávat. Každý hráč má svou taktiku, svůj styl hry a určitě i nějaké ty svoje „fintičky“ J. A co od soupeřů očekáváme? Věříme, že soupeři v celorepublikovém kole budou opravdu silní. Jsou přece taky ti nejlepší ze svého kraje a tak si myslím, že každý má šanci na vítězství J.

Dokázal/a bys najít nějaké vaše silné či slabé stránky?

No tak za silnou stránku bych považoval určitě název týmu J. Ten přece musí soupeře zmást ještě před zápasem J. Úplně je to rozhodí a pak nepřemýšlejí nad tím, kam umístit své kolečko nebo křížek, ale spíš nad tím, jak jsme na takový zvláštní název přišli J. A slabé stránky…tak určitě nějaké máme, ale zatím jsem nepřišel na to jaké J.

Jak jsi spokojený/á s uspořádáním celé soutěže? Co bys případně do příštích ročníků změnil/a?

Myslím, že je to super nápad. Pišqworky hrával snad skoro každý. Je to vcelku jednoduchá logická hra, u které se člověk dobře pobaví J. S organizací jsem taky velice spokojen. Nemám si na co stěžovat J. Jestli bude soutěž probíhat i příští rok, což si myslím,že bude, tak si určitě rád znovu zahraji J.

A jak se na soutěž v piškvorkách dívají vaši vyučující? Nechávají vás teď trénovat o hodinách, když ví, že jste nejlepší družstvo v kraji? J

No tak určitě se na to dívají teď trochu jinak. Když hrajeme teďka v hodinách pišqworky, tak po nás jen „hodí očkem“ a nechají nás v klidu dál hrát J. Také se neustále vyptávají na nějaké informace ohledně turnaje. Např. jakým se tam hraje systémem, kolik je hráčů v týmu, jestli máme nějakou speciální taktiku apod. J. Také si pořád předávají poháry z kabinetu do kabinetu a kochají se a říkají si:“Škoda, že nemáme na škole tak dobré studenty, jako pišqworkáře.“

Díky za rozhovor.

Taky díky, rádo se stalo.